Plechamr - u potoka, léto 1998

Jak to bylo na začátku, od myšlenky ke skutečnosti

     Někdy koncem prázdnin, dva plechamráci Honzové - bratranci sedí u potoka pod vrbou a při nahození udice na těžko sedí, sedí, čekají, čekají, protože oni jako kluci za mlada chytají, chytají a vono to nebere a nebere. Mě, Pepíka, to štve, všechno vychytají a nic v potoce nebude, žádná ryba, jen městem vypouštěné "ekologické" výkaly.

     Jdu k těm dvěma a z dálky zdravím: "Tě Bůh kluci, něco pro vás mám. Co takhle jako za mlada čtyřboj plechamráků?"

     Koukají na mě a starší Honza povídá: "Hele, ty si furt vymejšlíš ňáký voloviny." Mladší Honza říká: "No to by bylo fajn, a kdy by to bylo?"

     Já na to: "No třeba za čtrnáct dnů." "Jé, to néé, to je příliš brzo. Co tak koncem září? No, a jak si to představuješ?"

     A tak jsem začal: "Kluci jako za mlada, když jsme stříleli prakem, lukem, vzduchovkou (to málo... nebyla) a házeli nožem, to přece dokážem, no a pak večer posedíme..."

     A tak se postupně domejšlelo, kdo bude závodit v turnaji, jak se udělají pozvánky, jaké občerstvení, místo, jak se postaví stan, v kterých místech budou jednotlivé soutěže.

     A najednou přišel den před sobotou 26. září 1998 a my jsme vše, všichni podle svých možností, připravili pro PLECHAMRÁCKÝ ČTYŘBOJ.

Josef PITLÍK